Stabilita

Poslední dny mi přinesly důležitý náhled na sebe sama. Nejsem tak stabilní, jak jsem si o sobě myslela. A to ani v tangu, ani v životě. 

Přestože už jsem v životě mnohým prošla a mojí prací je pomáhat lidem, neočekávaný sled událostí mě před pár dny úplně povalil. A přestože už jsem prošla několika kurzy tanga a někdy celé večery protančím na milonze, pouhý jeden pomalý krok se mnou může pěkně zapotácet.

původ obrázku: dreamstime.com

Na praktikách jsem si uvědomila, že když z punto cero co nejpomaleji vykročím a plně se soustředím na ten jeden jediný krok, cítím, jak se mi noha zapotácí, a musím se snažit, abych punto cero opět nalezla. Jistě, každý krok je trochu jiný - občas se noha, na kterou jsem došlápla, téměř nepohne, někdy ale skoro celá zavrávorám. Mám-li tyto drobné potíže v pouhém kroku, jak mohu dobře tancovat složité figury?
A jestliže mě rozhodí nepříznivé události, jak ustojím život, který mi ještě může přichystat ledacos?

Uvědomila jsem si, že tančím, aniž bych se cítila úplně stabilní. Nejspíše úplné rovnováhy nikdy nedosáhnu, ale maskováním toho jsem neupřímná sama k sobě a dost tak riskuji případný pád.

Přišel čas sebereflexe a zastavení. Cítím potřebu odhlédnout od osobnostního růstu a vrátit se k základům, které se ve světle nedávných událostí zdají v lecčem trochu chatrné. Potřebuji přeci pevné základy k tomu, abych mohla postavit vysokou věž. Je čas vrátit se od vzdušných figur zpátky na zem k obyčejné chůzi. Protože cesta je tvořena jednotlivými kroky. A čím budou pevnější, tím vzletnější cestou budu moct kráčet.

Ustát to musím sama

            Začala jsem několikrát v týdnu tančit tango sama doma. Odhrnu koberec, pelech pro psa a před velkým zrcadlem na stěně si obuju taneční boty. Partnera doma nemám a jiné taneční partnery si domů nezvu. Tančím sama.

původ obrázku: tangoaustralia.blogspot.com

            Tango sice je párový tanec, ale rozhodla jsem se, že pokud chci umět tančit s partnerem, musím umět tančit i sama. Inspiroval mě k té myšlence Martin z Caminita, který při probírání otoček protočil Veroniku o 360 stupňů a poukázal na to, že pokud by to ona sama nezvládla, on by jí v tom mohl jen těžko pomoci. Jistě, partner je pro nás ženy v tanci často záchranou. Když se po rozbouřených vlnách hudby protančíme do nestabilní pozice nebo zkoušíme nějaký odvážný pohyb, partnerovo pevné objetí a ukotvený postoj nám pomůže znovunalézt vlastní skoroztracenou rovnováhu. Takových okamžiků by ale v dobrém tanci mělo být jen poskrovnu. Chceme přece tančit, ne pořád něco zachraňovat a obávat se nových zkušeností, protože si nejsme jistí, zda-li to ustojíme.

Pochopila jsem, že partner mi může být oporou, ustát to ale musím sama.

            A tak trénuji otočky a ocha a gira, aniž bych se opírala o někoho nebo o zeď, a cítím se stále jistější.

            V sobotu jsem se probudila s tíhou všech předchozích dní a doufala jsem, že mě partner podrží. Pod celou tou tíhou ale zavrávoral i on a místo abychom tím spolu prošli, upadla jsem. Když moje nejsilnější emoce už odezněly, s vděkem jsem přijala jeho láskyplné objetí a cítila jsem jeho podporu. A tak jsme tam v tom parku, kam až mě vyhnaly moje běsy, stáli a já jsem si znovu uvědomila, jaké štěstí mám, že mohu tančit s tak úžasným mužem, který je mi oporou, ale že ustát to všechno stejně musím sama.

Změna je život

Bát se v tangu změn znamená v tanci ustrnout (a buď zkoprnět nebo tančit to samé pořád dokola). Sama si toho všímám u sebe hlavně tehdy, když se můj tanečník pokouší v tanci o něco, co já neznám, až se toho vyděsím tak, že úplně ztuhnu a pak se žádný jeho záměr nemůže povést. Také se bojím vnést do tance něco nového, takže když se toho nechopí taneční partner, ustrneme v sice osvědčených, ale rigidních kombinacích bez života.

Nejdřív jsem svůj strach obhajovala tím, že mi je ochranou, protože každý krok do neznáma znamená risk, který může znamenat rozhození, zastavení nebo dokonce pád. Svůj strach jsem proto považovala za oprávněný. Komplikoval mi ale život - strach mi bránil posouvat se dál.

Až jsem si uvědomila, že odevzdáním se strachu z risku se zároveň odevzdávám jistotě, že se stane to, čeho se nejvíc obávám, protože ustrnutí a monotónnost jsou krokem zpět už v samotné podstatě.

Ne jen tak se přeci říká, že "život je změna". Nevypovídá to jen o tom, že život je plný změn, ale že právě změny život vytváří!

původ obrázku: shahidulnews.com

Snažím se proto vědomě být změnám otevřená. To přináší omamný pocit vzrušení a očekávání v každém kroku. Dotek živosti vnáší do mého těla i mysli energii, která mě posouvá dál. Když stojím čelem k tomu, co má přijít, jsem na to připravená, což jsem nebyla, když jsem se od toho odvacela a utíkala od toho. Odvaha mi umožňuje překonávat samu sebe a získávat tak náhled na své kroky, ať už jsou rovně, stranou nebo třeba i zpět. Tváří v tvář životu jsem pochopila, že mě každý krok učí, ať už je jakýkoli. Proč se pak bát změn, když jsou příležitostí učit se a žít?

Co je tango

původ obrázku: rt.com

Tango je tanec dvou lidí, kteří spolu chtějí tančit. Je to tedy tanec, který vychází z nich - z jejich možností, potřeb a přání. A zároveň je to tanec jen jich dvou a pro ně.

Mezi dvěma tanečníky tak vzniká mikrosvět, který vůči okolí vymezuje jejich objetí. To může být volné a mezi tanečníky je pak někdy i poměrně velká vzdálenost, i velmi těsné a partneři jsou pak někdy v  kontaktu skoro celým tělem. Velmi tedy záleží na tom, kdo s kým tančí a jak to v tu chvíli oba cítí.

V tangu nejde o kroky nebo figury. Tango je jako jazyk beze slov, kterým spolu komunikují dva lidé. Protože tanec vyšel z touhy lidí vyjadřovat se, stýkat se s druhými a oslavovat život pohybem, vznikl z možností lidského těla. Tanec není pohyb, který byste se museli učit, jde o přirozené vyjádření toho, co cítíte. Kroky a figury vymysleli lidé a my se můžeme učit to, co je napadlo a co chtěli vyjádřit, ale mnohem zajímavější je tvořit to, co pramení hluboko v nás.

Tak jako malíř potřebuje štětec a barvy, tanečník má své tělo. K tvorbě pak ještě potřebují proniknou k podstatě - naučí se tak základní principy. Ty obzvláště potřebujeme chápat, chceme-li komunikovat. Naučit se tango tedy znamená znát důvěrně možnosti své i partnerovy, komunikovat sám se sebou i s partnerem a být stále v přítomném okamžiku, protože to všechno se stále proměňuje.

Tango je spontánní komunikace dvou lidí v prostoru jejich vzájemného objetí. A jaká tedy má pravidla? Systematiky potěším, vnímám totiž dvě základní. V tangu neexistují chyby. A v tangu je všechno možné.