Změna je život

Bát se v tangu změn znamená v tanci ustrnout (a buď zkoprnět nebo tančit to samé pořád dokola). Sama si toho všímám u sebe hlavně tehdy, když se můj tanečník pokouší v tanci o něco, co já neznám, až se toho vyděsím tak, že úplně ztuhnu a pak se žádný jeho záměr nemůže povést. Také se bojím vnést do tance něco nového, takže když se toho nechopí taneční partner, ustrneme v sice osvědčených, ale rigidních kombinacích bez života.

Nejdřív jsem svůj strach obhajovala tím, že mi je ochranou, protože každý krok do neznáma znamená risk, který může znamenat rozhození, zastavení nebo dokonce pád. Svůj strach jsem proto považovala za oprávněný. Komplikoval mi ale život - strach mi bránil posouvat se dál.

Až jsem si uvědomila, že odevzdáním se strachu z risku se zároveň odevzdávám jistotě, že se stane to, čeho se nejvíc obávám, protože ustrnutí a monotónnost jsou krokem zpět už v samotné podstatě.

Ne jen tak se přeci říká, že "život je změna". Nevypovídá to jen o tom, že život je plný změn, ale že právě změny život vytváří!

původ obrázku: shahidulnews.com

Snažím se proto vědomě být změnám otevřená. To přináší omamný pocit vzrušení a očekávání v každém kroku. Dotek živosti vnáší do mého těla i mysli energii, která mě posouvá dál. Když stojím čelem k tomu, co má přijít, jsem na to připravená, což jsem nebyla, když jsem se od toho odvacela a utíkala od toho. Odvaha mi umožňuje překonávat samu sebe a získávat tak náhled na své kroky, ať už jsou rovně, stranou nebo třeba i zpět. Tváří v tvář životu jsem pochopila, že mě každý krok učí, ať už je jakýkoli. Proč se pak bát změn, když jsou příležitostí učit se a žít?