![]() |
| původ obrázku: rt.com |
Tango je tanec dvou lidí, kteří spolu chtějí tančit. Je to tedy tanec,
který vychází z nich - z jejich možností, potřeb a přání. A zároveň je to tanec
jen jich dvou a pro ně.
Mezi dvěma tanečníky tak vzniká mikrosvět, který vůči okolí vymezuje jejich
objetí. To může být volné a mezi tanečníky je pak někdy i poměrně velká
vzdálenost, i velmi těsné a partneři jsou pak někdy v kontaktu skoro
celým tělem. Velmi tedy záleží na tom, kdo s kým tančí a jak to v tu chvíli oba
cítí.
V tangu nejde o kroky nebo figury. Tango je jako jazyk beze slov, kterým
spolu komunikují dva lidé. Protože tanec vyšel z touhy lidí vyjadřovat se,
stýkat se s druhými a oslavovat život pohybem, vznikl z možností lidského těla.
Tanec není pohyb, který byste se museli učit, jde o přirozené vyjádření toho,
co cítíte. Kroky a figury vymysleli lidé a my se můžeme učit to, co je napadlo
a co chtěli vyjádřit, ale mnohem zajímavější je tvořit to, co pramení hluboko v
nás.
Tak jako malíř potřebuje štětec a barvy, tanečník má své tělo. K tvorbě pak
ještě potřebují proniknou k podstatě - naučí se tak základní principy. Ty
obzvláště potřebujeme chápat, chceme-li komunikovat. Naučit se tango tedy
znamená znát důvěrně možnosti své i partnerovy, komunikovat sám se sebou i s
partnerem a být stále v přítomném okamžiku, protože to všechno se stále
proměňuje.
Tango je spontánní komunikace dvou lidí v prostoru jejich vzájemného objetí.
A jaká tedy má pravidla? Systematiky potěším, vnímám totiž dvě základní. V
tangu neexistují chyby. A v tangu je všechno možné.

Také vám to připomíná život?
OdpovědětVymazat