Stabilita

Poslední dny mi přinesly důležitý náhled na sebe sama. Nejsem tak stabilní, jak jsem si o sobě myslela. A to ani v tangu, ani v životě. 

Přestože už jsem v životě mnohým prošla a mojí prací je pomáhat lidem, neočekávaný sled událostí mě před pár dny úplně povalil. A přestože už jsem prošla několika kurzy tanga a někdy celé večery protančím na milonze, pouhý jeden pomalý krok se mnou může pěkně zapotácet.

původ obrázku: dreamstime.com

Na praktikách jsem si uvědomila, že když z punto cero co nejpomaleji vykročím a plně se soustředím na ten jeden jediný krok, cítím, jak se mi noha zapotácí, a musím se snažit, abych punto cero opět nalezla. Jistě, každý krok je trochu jiný - občas se noha, na kterou jsem došlápla, téměř nepohne, někdy ale skoro celá zavrávorám. Mám-li tyto drobné potíže v pouhém kroku, jak mohu dobře tancovat složité figury?
A jestliže mě rozhodí nepříznivé události, jak ustojím život, který mi ještě může přichystat ledacos?

Uvědomila jsem si, že tančím, aniž bych se cítila úplně stabilní. Nejspíše úplné rovnováhy nikdy nedosáhnu, ale maskováním toho jsem neupřímná sama k sobě a dost tak riskuji případný pád.

Přišel čas sebereflexe a zastavení. Cítím potřebu odhlédnout od osobnostního růstu a vrátit se k základům, které se ve světle nedávných událostí zdají v lecčem trochu chatrné. Potřebuji přeci pevné základy k tomu, abych mohla postavit vysokou věž. Je čas vrátit se od vzdušných figur zpátky na zem k obyčejné chůzi. Protože cesta je tvořena jednotlivými kroky. A čím budou pevnější, tím vzletnější cestou budu moct kráčet.