Ustát to musím sama

            Začala jsem několikrát v týdnu tančit tango sama doma. Odhrnu koberec, pelech pro psa a před velkým zrcadlem na stěně si obuju taneční boty. Partnera doma nemám a jiné taneční partnery si domů nezvu. Tančím sama.

původ obrázku: tangoaustralia.blogspot.com

            Tango sice je párový tanec, ale rozhodla jsem se, že pokud chci umět tančit s partnerem, musím umět tančit i sama. Inspiroval mě k té myšlence Martin z Caminita, který při probírání otoček protočil Veroniku o 360 stupňů a poukázal na to, že pokud by to ona sama nezvládla, on by jí v tom mohl jen těžko pomoci. Jistě, partner je pro nás ženy v tanci často záchranou. Když se po rozbouřených vlnách hudby protančíme do nestabilní pozice nebo zkoušíme nějaký odvážný pohyb, partnerovo pevné objetí a ukotvený postoj nám pomůže znovunalézt vlastní skoroztracenou rovnováhu. Takových okamžiků by ale v dobrém tanci mělo být jen poskrovnu. Chceme přece tančit, ne pořád něco zachraňovat a obávat se nových zkušeností, protože si nejsme jistí, zda-li to ustojíme.

Pochopila jsem, že partner mi může být oporou, ustát to ale musím sama.

            A tak trénuji otočky a ocha a gira, aniž bych se opírala o někoho nebo o zeď, a cítím se stále jistější.

            V sobotu jsem se probudila s tíhou všech předchozích dní a doufala jsem, že mě partner podrží. Pod celou tou tíhou ale zavrávoral i on a místo abychom tím spolu prošli, upadla jsem. Když moje nejsilnější emoce už odezněly, s vděkem jsem přijala jeho láskyplné objetí a cítila jsem jeho podporu. A tak jsme tam v tom parku, kam až mě vyhnaly moje běsy, stáli a já jsem si znovu uvědomila, jaké štěstí mám, že mohu tančit s tak úžasným mužem, který je mi oporou, ale že ustát to všechno stejně musím sama.